Vlastní životopis
 
PAMĚTI (úryvky)
Brno - první kapelník
Estonsko - Reval
Lipsko - Staegemann
Tři sezóny na Rýnu
Hannover - Hamburk
 
GALERIE
Nahrávky, fotky

 
O JINÝCH (úryvky)
Toscanini
Mahler
 
J. ČERNÝ O K. B.
Reflex, 6. 3. 2003
 
ZD. NEJEDLÝ O K. B.
(úryvky z Dějin opery ND)
1899-1900
1900-1901
1910
1911
Tři velké postavy
Burian - Destinnová

  Karel Burian
12. 1. 1870 v Rousínově u Rakovníka - 25. 9. 1924 v Senomatech v rodném kraji
In the world known as Carl (Karl) Burriandeutschenglish
 
cara
 
...Několik málo měsíců po Mařákovi zpívá pak v Národním divadle - Karel Burian. Nejprve 19. června 1899 spolu se svou chotí Františkou, jež zpívala Alžbětu, Tannhäusera, a 22. června Dalibora, dva měsíce pak nato 25. srpna Kozinu a 30. srpna 1899 Dona José v "Carmen", načež byl též angažován. Tehdy totiž dobíhala smlouva s Florjanským, který se nechtěl spokojit s dosavadní smlouvou. Naříkal na svůj finanční stav, ač měl 8 000 zl., tolik jako žádný jiný zpěvák, a proto žádal, aby mu byla zaručena dovolená dva a půl měsíce a z toho jeden a půl měsíce v zimní sezóně, aby si mohl zlepšit svůj příjem pohostinskými hrami. To však divadlo nechtělo povolit, zvláště když mělo s Florjanským v tom tehdy již smutné zkušenosti. Zůstal v roce 1898 zcela libovolně na jaře o měsíc déle než mu bylo povoleno pro pohostinské hry ve Lvově, a i jinak zjevně zpyšněl pro svou oblibu zvláště u dam až k rozmarnosti. Divadlo proto se rozhodlo neobnovit s ním smlouvu, a pozvavši k oněm hrám Karla Buriana, angažovala jeho. K veliké nelibosti té části obecenstva, jež zbožňovala Florjanského, a došlo proto až k demonstracím. Ne proti Burianovi, ale pro Florjanského. Kdykoli pak vystoupil, pořádány mu přímo bouřlivé ovace. Ale divadlo neustoupilo, od 1. července 1900 měl na pevno nastoupit Burian.
 
Frantiska BurianovaA to bylo ovšem teprve více než skvělé rozřešení tenorové otázky, nevyřešené vlastně od začátku Národního divadla. Po dvou cizincích měl konečně nastoupit, v postavení nejpřednějšího tenora, Čech. A jaký Čech! Bylť Burian již tehdy jeden z nejlepších tenoristů světa, zpěvák a vůbec umělec geniální, z prvé třídy zpěváků jeden z nejpřednějších. Přitom ani trochu ne tenor známé ráže, ale veliký zpěvák dramatický, i s všeobecnou vysokou kulturou, zkrátka zpěvák, jakého dotud Národní divadlo nemělo. Nešetřilo také ničeho, jen aby ho získalo. Gáže dostal hned 10 000 zl. a i druhá podmínka, aby byla angažována i jeho choť Františka, byla splněna...
 
...I konečně třetí novota: Dalibora zpíval Karel Burian. Až dotud, za staré správy, Vlad. Florjanský, miláček dam. Ty také Burianovi neodpustily, že se odvažuje na místo jejich miláčka, a jedny z nich to dala i najevo: dala Burianovi za jevištěm dát místo věnce - staré omleté koště. Ale tak soudily jen dámy. Všechno lepší obecenstvo naopak bylo Burianem uchváceno, neboť tu se na scéně Národního divadla ozvalo umění, jakého tu ještě nebylo. Nejen hlasově fenomenální tenor, jemž rozezvučoval vysokou prostoru Národního divadla plně a sytě až do poslední galerie, a nejenom technicky velké umění rovného, vyrovnaného tónu, ale i vzácně dramatický umělec, a přitom skutečný tragický zpěvák, prochvívající svou postavu bolem i zase odvahou skutečně hrdinskou. A nade vším tím skutečná, nezahalená genialita, zářící vzlet, prudkost i smělost jako u žádného dotud českého umělce vůbec - zjevení to bylo, a nadšení obecenstva stoupalo od scény ke scéně, až více než k vítězství nového pěvce...
 
Foto: Františka Jelínková-Burianová, manželka K. B.
cara
 
Creative Commons License
Karel Burian by Boris Klepal is licensed under a Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-No Derivative Works 3.0 Unported License.

Literatura: Burian K.: Paměti (čas. Smetana, Praha, ročníky 1911 - 1912); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Graf. ústav L. Beneše, Český Brod, 193?); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Fr. A. Urbánek a synové, Praha, 1933); Burian E. F.: Karel Burian (Praha 1948); Novotný A.: Pěvecký portrét (Supraphon, Praha 1974); Wenig J.: Ema Destinová - Karel Burian (Supraphon, Praha, 1960); Nejedlý Z.: Dějiny opery Národního divadla I.-II. (Praha, 1949); Rektorys A.: Naši operní pěvci, (Praha 1958); Černý J.: Osmý den (čas. Reflex, Praha, 6. 3. 2003)

Texty Karla Buriana a Zdeňka Nejedlého jsou kráceny a ponechány bez jazykové úpravy.
Realizace a redakce: Boris Klepal,
poděkování za poskytnutí a opsání části materiálů: Miloši Klepalovi a Aleně Kedrové.
Dotazy, informace, reakce

design © Boris Klepal, 2002