Vlastní životopis
 
PAMĚTI (úryvky)
Brno - první kapelník
Estonsko - Reval
Lipsko - Staegemann
Tři sezóny na Rýnu
Hannover - Hamburk
 
GALERIE
Nahrávky, fotky

 
O JINÝCH (úryvky)
Toscanini
Mahler
 
J. ČERNÝ O K. B.
Reflex, 6. 3. 2003
 
ZD. NEJEDLÝ O K. B.
(úryvky z Dějin opery ND)
1899-1900
1900-1901
1910
1911
Tři velké postavy
Burian - Destinnová

  Karel Burian
12. 1. 1870 v Rousínově u Rakovníka - 25. 9. 1924 v Senomatech v rodném kraji
In the world known as Carl (Karl) Burriandeutschenglish
 
cara
 
Již na počet měl tedy Kovařovic dosti sil, a dobrých, ano výtečných. Vezměme si jen jeho tenoristy, vždy nejbolavější složku operních ensemblů: jsou tu nyní Burian, Mařák, Veselý, Pták, Karas. Nikdy u nás a málokde jinde byl tento obor tak skvělý. I poslední z nich jaký ještě byl, a kde Veselý, kde Pták, sloupy repertoiru za staré správy, na kolikátém místě, i jaké to přední síly v heroickém i lyrickém oboru? Ale nejen to, i oddán byl tento personál Kovařovicovi s celou duší. I ensemblová tělesa v něm viděla a ctila, pod dojmem všeobecného mínění, spasitele české opery, i sbor i orchestr...
 
...Nebylo mnoho těch novinek za toto první pololetí, jen dvě: jedna česká a druhá cizí. Ale obě byly pro Kovařovice příznačné. První byla Fibichovo poslední dílo "Pád Arkuna"
 
Werther...Benoni a Kliment jako Absalon a Dargun byli znamenití representanti křesťanství a pohanství a Burianová něžná i teplá Helga a Margit. Burian pak v Jaromíru přímo oslňoval svým tenorem. Nade vše však orchestr byl skvělý. Tu Kovařovic opravdu ukázal, co umí, poskytne-li se mu čas a postaví-li se za dílo. Ale také nazevnějšek dáno dílu, co divadlo může dát. Nejen premiéra proto byla mimo předplacení, ale i první reprisa hned 11. listopadu, a i dále hrán "Pád Arkuna" v témž měsíci ještě třikrát, celkem tedy pětkrát, pak o vánoční Boží hod i v lednu ještě. A mohlo se proto zdát, že i v tom je kus Kovařovicova programu: zcela jiný, vřelejší poměr i k tomuto největšímu žáku a nástupci Smetanovu v naší hudbě.
 
A druhá novinka, cizí, byl Massenetův "Werther" (13. ledna 1901). Dílo naopak zase úplně opačné, proti duchu Smetanově a pokrokové české hudbě, neboť Massenet vůbec a "Werther" zvláště byla stupňovaná francouzská sentimentalita, další krok za "Fausta" a "Mignon", a tedy opak zdravých tendencí české opery i pravého moderního hudebního dramatu. Ale provedení ukázalo, že i to je dobře Kovařovicův svět, ano ještě více. Nejen že bylo ještě skvělejší než "Pád Arkuna". Ovšem mnoho tu znamenal Burian jako Werther, což samo byla kapitola, jakých ne mnoho je napsáno v dějinách naší opery...
 
Foto: K. B. jako Werther
cara
 
Creative Commons License
Karel Burian by Boris Klepal is licensed under a Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-No Derivative Works 3.0 Unported License.

Literatura: Burian K.: Paměti (čas. Smetana, Praha, ročníky 1911 - 1912); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Graf. ústav L. Beneše, Český Brod, 193?); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Fr. A. Urbánek a synové, Praha, 1933); Burian E. F.: Karel Burian (Praha 1948); Novotný A.: Pěvecký portrét (Supraphon, Praha 1974); Wenig J.: Ema Destinová - Karel Burian (Supraphon, Praha, 1960); Nejedlý Z.: Dějiny opery Národního divadla I.-II. (Praha, 1949); Rektorys A.: Naši operní pěvci, (Praha 1958); Černý J.: Osmý den (čas. Reflex, Praha, 6. 3. 2003)

Texty Karla Buriana a Zdeňka Nejedlého jsou kráceny a ponechány bez jazykové úpravy.
Realizace a redakce: Boris Klepal,
poděkování za poskytnutí a opsání části materiálů: Miloši Klepalovi a Aleně Kedrové.
Dotazy, informace, reakce

design © Boris Klepal, 2002