Vlastní životopis
PAMĚTI (úryvky)
Brno - první kapelník
Estonsko - Reval
Lipsko - Staegemann
Tři sezóny na Rýnu
Hannover - Hamburk
GALERIE
Nahrávky, fotky
O JINÝCH (úryvky)
Toscanini
Mahler
J. ČERNÝ O K. B.
Reflex, 6. 3. 2003
ZD. NEJEDLÝ O K. B.
(úryvky z Dějin opery ND)
1899-1900
1900-1901
1910
1911
Tři velké postavy
Burian - Destinnová
12. 1. 1870 v Rousínově u Rakovníka - 25. 9. 1924 v Senomatech v rodném kraji
In the world known as Carl (Karl) Burrian
Metropolitan Opery ujal se muž zvláštní fysiognomie, muž, kterého bylo svrchovaně třeba – k ozdravění. Toscanini! Slaboučký mužíček mezi 35 a 40, elastických kloubů, nevšedně výrazné tváře, energických tahů, do neurčita upřeného zraku – zraku, jemuž Osud bohužel nedopřál dostatek světla...
Toscanini je svrchovaně krátkozraký. Ve své nitro stále pohřížený, nikdy neumdlévající, jedinečný umělec ohromující síly. Zlatá ruka dirigentská! Patti a Caruso zapsali – jak hlásá reklama – své hlasivky po smrti vědě do lihu... Zabalsamujte pravici Toscaniniovu umění na věčnost! Tu, která nejjednodušší linií, skromnou, ušlechtilou, výmluvnou, celý obsah hudební vyčerpávající, kreslí jeho velké myšlénky, jeho intence a cíle...
Zovu se šťastným, že jsem měl ve své kariéře štěstí "na dirigenty". Schuch, Mottl, Weingartner, Richter, Muck, Strauss – jaká to jména, osobnosti, individuality! Se Schuchem ruku v ruce deset let... Kdo by mě byl udržel deset let v Drážďanech?!... A co bude z nich bez "Něho"?... Vychován pod křídly takových velikánů, zhýčkán jejich výkony, vyhřát jejich uměním, stanul jsem u Toscaninia. Stanul a žasnul... Slyším Aidu, slyším Carmen, Orfea, Armidu, Mistry pěvce, Tristana! Tak jako by asi dirigoval Aidu Schuch, Carmen Weingartner, Orfea Mottl, Mistry Richter a Tristana – Tristana Toscanini!... Obdivujte se, čemu chcete: technice, síle, paměti našeho maestra; mě omračuje jeho neomylnost slohovosti! Je to Vlach, jenž mi tu kouzlí Orfea, Aidu, Carmen, Tristana? Je to Němec, Francouz? A kdyby nám podal "Dalibora", zda by se nám nezdál býti čistým Smetanovcem? Jeho síla, temperament, lapidárnost – na druhé straně něha, poesie, vlet a vnitrnost – to vše má v jeho ruce nekonečnou stupnici výrazu, neuvěřitelného koloritu, odstínu. Kéž by bylo jen možno ať vokalistovi, ať instrumentalistovi podle linií jeho taktovky tvar dáti frási, jak nám ji mistr kouzlí.
...Holý pult, slabě osvětlen, musí se spokojiti s úlohou podřízenější; je tu jen k tomu, kam by maestro měl položiti svou – taktovku. Partitury nosí v hlavě i s textem! Možná, že trapná krátkozrakost ho nutká k dirigování z paměti, ale kdyby jí nebylo?...! Při tom zkouší u klavíru, korriguje v orchestrálkách vždy z paměti. Ať je novinka kterákoli, nový Puccini, nový Strauss, k první již zkoušce opravní i úpravní ovládá Toscanini novou operu do posledního znaménka dynamického...
V orchestru se může kde kdo úplně spolehnouti na jeho znamení; nestane se, aby někdy některého opomenul. O solisty na scéně se však nestará. Každý musí ovládat svůj part beze znamení nástupního, což zvláště při partiích Wagnerovských, které někdy neberou konce, činí na paměť umělcovu horrentní požadavky. Za to však těší každého tím více uznání mistrovo, jenž je dalek každé fráse, pochlebování, jesuitství. Vděčný úsměv, poklepání na rameno, beze slov, stisknutí ruky – to je vše. A každého, jenž mu umělecky neodpovídá, míjí, aniž by porušoval požadavky zdvořilosti. Nikdo si není v nejistotě, v pochybách – každý ví, na čem je a jaký je jeho kurs...
Jen takový umělec-karakter mohl zde učiniti převrat, umělec, jenž ve své geniální individualitě zkoncentrovat dovedl svůj ensemble, v němž každý – velký i nejmenší – pro něho má stejnou důležitost a význam. Umělec čistý, všeho egoismu prostý, který zná jen jednu "hvězdu" – Umění. A ta vede ho neomylně a bezpečně k tomu cíli: z Metropolitan Opery učiniti největší a nejumělečtější operní ústav světa!
V New Yorku, 15. ledna 1911, foto: Arturo Toscanini
Karel Burian by Boris Klepal is licensed under a Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-No Derivative Works 3.0 Unported License.
Literatura: Burian K.: Paměti (čas. Smetana, Praha, ročníky 1911 - 1912); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Graf. ústav L. Beneše, Český Brod, 193?); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Fr. A. Urbánek a synové, Praha, 1933); Burian E. F.: Karel Burian (Praha 1948); Novotný A.: Pěvecký portrét (Supraphon, Praha 1974); Wenig J.: Ema Destinová - Karel Burian (Supraphon, Praha, 1960); Nejedlý Z.: Dějiny opery Národního divadla I.-II. (Praha, 1949); Rektorys A.: Naši operní pěvci, (Praha 1958); Černý J.: Osmý den (čas. Reflex, Praha, 6. 3. 2003)
Texty Karla Buriana a Zdeňka Nejedlého jsou kráceny a ponechány bez jazykové úpravy.
Realizace a redakce: Boris Klepal,
poděkování za poskytnutí a opsání části materiálů: Miloši Klepalovi a Aleně Kedrové.
Dotazy, informace, reakce