![]() Vlastní životopis |
![]() 12. 1. 1870 v Rousínově u Rakovníka - 25. 9. 1924 v Senomatech v rodném kraji In the world known as Carl (Karl) Burrian ![]() ![]() ![]() Metropolitan Opery ujal se muž zvláštní fysiognomie, muž, kterého bylo svrchovaně třeba – k ozdravění. Toscanini! Slaboučký mužíček mezi 35 a 40, elastických kloubů, nevšedně výrazné tváře, energických tahů, do neurčita upřeného zraku – zraku, jemuž Osud bohužel nedopřál dostatek světla... Toscanini je svrchovaně krátkozraký. Ve své nitro stále pohřížený, nikdy neumdlévající, jedinečný umělec ohromující síly. Zlatá ruka dirigentská! Patti a Caruso zapsali – jak hlásá reklama – své hlasivky po smrti vědě do lihu... Zabalsamujte pravici Toscaniniovu umění na věčnost! Tu, která nejjednodušší linií, skromnou, ušlechtilou, výmluvnou, celý obsah hudební vyčerpávající, kreslí jeho velké myšlénky, jeho intence a cíle... ![]() ...Holý pult, slabě osvětlen, musí se spokojiti s úlohou podřízenější; je tu jen k tomu, kam by maestro měl položiti svou – taktovku. Partitury nosí v hlavě i s textem! Možná, že trapná krátkozrakost ho nutká k dirigování z paměti, ale kdyby jí nebylo?...! Při tom zkouší u klavíru, korriguje v orchestrálkách vždy z paměti. Ať je novinka kterákoli, nový Puccini, nový Strauss, k první již zkoušce opravní i úpravní ovládá Toscanini novou operu do posledního znaménka dynamického... ![]() Jen takový umělec-karakter mohl zde učiniti převrat, umělec, jenž ve své geniální individualitě zkoncentrovat dovedl svůj ensemble, v němž každý – velký i nejmenší – pro něho má stejnou důležitost a význam. Umělec čistý, všeho egoismu prostý, který zná jen jednu "hvězdu" – Umění. A ta vede ho neomylně a bezpečně k tomu cíli: z Metropolitan Opery učiniti největší a nejumělečtější operní ústav světa! V New Yorku, 15. ledna 1911, foto: Arturo Toscanini | |
![]() ![]() Karel Burian by Boris Klepal is licensed under a Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-No Derivative Works 3.0 Unported License. Literatura: Burian K.: Paměti (čas. Smetana, Praha, ročníky 1911 - 1912); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Graf. ústav L. Beneše, Český Brod, 193?); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Fr. A. Urbánek a synové, Praha, 1933); Burian E. F.: Karel Burian (Praha 1948); Novotný A.: Pěvecký portrét (Supraphon, Praha 1974); Wenig J.: Ema Destinová - Karel Burian (Supraphon, Praha, 1960); Nejedlý Z.: Dějiny opery Národního divadla I.-II. (Praha, 1949); Rektorys A.: Naši operní pěvci, (Praha 1958); Černý J.: Osmý den (čas. Reflex, Praha, 6. 3. 2003)
Texty Karla Buriana a Zdeňka Nejedlého jsou kráceny a ponechány bez jazykové úpravy. |